Když správce daně neví, co má na účtu: jednorázová úhrada daně z nemovitých věcí v praxi - aneb Chybná správa daňové schránky
- Milan Makový
- 27. 12. 2025
- Minut čtení: 4
27. 12. 2025 Milan Makový, daňový poradce
Chybná správa daňové schránky správcem daně!
Úvod: drobná technická chyba? Ani náhodou.
Na první pohled to vypadá nevinně.
Daňový subjekt uhradil daň z nemovitých věcí za rok 2025 jednorázově v plné výši. Zákonodárce s touto možností počítá právě v ust. § 15 odst. 2 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí (dále také ZDNV), který umožňuje úhradu celé daně najednou i při částce převyšující 5 000 Kč.
Poplatník toto ustanovení zná, a tudíž žije v domnění, že když daň uhradí jednorázově, je jeho daňová povinnost pro ten konkrétní rok splněna a víc se o tuto daň nezajímá.
Jenže pak se začne dít něco, co by se dít nemělo.
Správce daně začne daň evidovat, jako by zaplacena nebyla najednou, ale ve splátkách. V osobním daňovém účtu se objeví položky „daň přiznaná / splátka“, „změna běžné platební povinnosti“, a po čase dokonce přeplatek, který ve skutečnosti žádným přeplatkem není.
A aby toho nebylo málo, část takto „vzniklého“ přeplatku je poplatníkovi vrácena.
To už není drobnost. To je špatně vedená správa daňové schránky správcem daně!
O co tedy jde?
Daňový subjekt uhradil v zákonném termínu daň z nemovitých věcí za rok 2025 jednorázově v plné výši, a to v souladu s § 15 odst. 2 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, který hovoří o úhradě celé daně najednou i při částce převyšující 5 000 Kč.
Následně byla v roce 2025 postupně podána dodatečná daňová přiznání na snížení daňové povinnosti za roky 2023, 2024 a 2025. Daňová povinnost za 2025 byla z důvodu zvýšení koeficientu oproti letům 2023 a 2024 zdvojnásobena, to je jen poznámka pro ty, kdo se chtějí vyznat v následujících printech.
Po nabytí právní moci dodatečného přiznání za rok 2025 byla podána žádost o vrácení přeplatků, přičemž správce daně namísto vrácení skutečného přeplatku zaslal daňovému subjektu i částku odpovídající části již uhrazené daně, která přeplatkem nebyla a být ani podle zákona nemohla. Viz „vratka“ ze 14. 11. 2025.
Ze stavu osobního daňového účtu vyplývá, že:
daňová povinnost za rok 2025 byla evidována jako rozdělená do splátek, přestože byla v souladu s ust. § 15 odst. 2 zákona o dani z nemovitých věcí uhrazena jednorázově,
dodatečná snížení daňové povinnosti nebyla zcela a správně promítnuta do evidence osobního daňového účtu,
a v důsledku toho došlo i k vrácení částky odpovídající uhrazené dani, která nepředstavovala přeplatek,
jinak řečeno, správce daně si to patlá, jak se mu to hodí.
Jednorázová úhrada není výjimka. Je to zákon.
Zákon o dani z nemovitých věcí v § 15 odst. 2 říká zcela jasně:
Ke stejnému datu lze daň z nemovitých věcí zaplatit najednou i při vyšší částce.
To není poznámka pod čarou.
To není „pokud se hodí“.
To je rovnocenný režim placení daně.
Pokud tedy poplatník:
uhradí daň jednorázově,
v plné výši,
v zákonné lhůtě,
pak nevzniká žádná možnost rozdělit si úhradu daně na dvě splátky, jak o tom hovoří ust. § 15 odst. 1 písm. b) ZDNV, protože druhá věta 2. odstavce stejného ustanovení hovoří:
Ke stejnému datu lze daň z nemovitých věcí zaplatit najednou i při vyšší částce.
Tady se nepíše o úhradě jakési zálohy na daň, tak jak s tou úhradou zachází správce daně, ale přímo se hovoří o dani, a když je to daň, musí na ní být i předpis a to předpis v plné výši, a ne jen v poloviční, jako to vidíte na printu.
Kde se to láme: osobní daňový účet
Problém nezačíná u platby.
Problém je v evidenci.
V praxi se opakovaně setkávám s tím, že:
osobní daňový účet je veden automatizovaně v režimu splátek,
bez ohledu na skutečný způsob úhrady,
a tento režim se „táhne“ i po několik let.
Jakmile pak dojde k dodatečnému stanovení daně (např. na základě dodatečného daňového přiznání), systém se začne sám opravovat:
mínusové položky,
změny běžné platební povinnosti,
zdánlivé přeplatky.
Výsledek?
Účetní hokej, ve kterém se ztrácí základní otázka:
👉 Kolik měla být daň a kolik bylo skutečně zaplaceno?
Nejde o peníze. Jde o správu daní.
Teď pozor – tohle není článek o tom, že „úřad vrátil peníze“.To by byl banální příběh.
Tady jde o něco jiného:
pokud je osobní daňový účet veden chybně,
nelze z něj činit žádné právně relevantní závěry,
a správce daně se dostává do rozporu se základními zásadami správy daní.
Zejména:
se zásadou zákonnosti,
se zásadou ochrany práv daňových subjektů,
a se zásadou řádné evidence.
Jinými slovy: nejde o chybu výpočtu, ale o chybu řízení.
Proč se to děje opakovaně
Zkušenost ukazuje, že nejde o ojedinělý exces. Naopak – v řadě případů je patrné, že:
stejný způsob evidence se objevuje opakovaně v několika po sobě jdoucích letech,
splátkový režim je používán „defaultně“,
a nikdo se neptá, zda vůbec měl vzniknout.
A právě tady je role daňového poradce nenahraditelná.
Co z toho plyne pro praxi
Poplatník, který zaplatí daň jednorázově, by měl:
zkontrolovat, jak je daň evidována,
nenechat se uchlácholit tím, že „účet sedí na nulu“,
a v případě nesouladu jednat okamžitě.
Daňový poradce by měl:
kontrolovat osobní daňové účty stejně pečlivě jako přiznání,
nebát se vyžádat platební výměry,
a při zjištění nesrovnalostí využít institut stížnosti.
Protože špatně vedený účet dnes může znamenat problém zítra.
Závěr: daň je jedna věc, evidence druhá
Jednorázová úhrada daně z nemovitých věcí je jednoduchý, zákonný a transparentní způsob placení daně.
Pokud však není správně promítnuta do evidence správce daně, může se z ní stát zdroj chaosu, omylů a zbytečných sporů.
A to je přesně ten typ problému, který:
nevzniká z neznalosti zákona,
ale z rutiny, automatismu a absence kontroly.
A právě proto stojí za to o něm mluvit. O tom, jak dopadla moje stížnost, Vám dám vědět.
Komentáře